Klávesové zkratky na tomto webu – rozšířené Na obsah stránky

» ARTIST PAGE on iTunes

apaPODCASTOVÝ TIP
PharmDr. Marie Loučková, Bc. Alena Šindelářová

Šest semestrů na VŠ jako náhrada studia oboru farmaceutický asistent

Druhá část exkluzivního rozhovoru s PharmDr. Marií Loučkovou, vedoucí oboru Diplomovaný farmaceutický asistent na VOŠ a SZŠ Alšovo nábřeží v Praze, a Bc. Alenou Šindelářovou, předsedkyní Sekce farmaceutických asistentů při ČAS.

…zprávy z farmacie, které jinde nenajdete!

apaHISTORIE
Tato rubrika vznikla jako podpora Českého farmaceutického musea v Kuksu. Věnuje se vývoji a historii lékáren a lékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je nám opravdu velkou ctí, že ji pro APATYKÁŘ® připravuje Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Cesta k vědě

Vloženo: 26.08.2002, 22:08 | Čteno: 15786×

Evropská renesance konce patnáctého a ve století šestnáctém, jako doba rozkvětu racionálního a kritického myšlení, pozorování i praktického konání, přinesla řadu významných objevů technických (např. knihtisk), zeměpisných (Amerika, cesta do Indie), astronomických (heliocentrická soustava), iniciovala též moderní bádání o přírodě a člověku v ní. Důsledky těchto tendencí se projevily i v pokračujícím soustavném vývoji vědecké stránky medicíny a farmacie.

Výraznou osobností renesanční medicíny a farmacie byl lékař, alchemik i filozof Theophrastus Bombast de Hohenheim, Paracelsus (1541-1493). Alchymickou nauku využil ne jako teoretickou základnu pro výrobu zlata, ale pro chemické vysvětlení složení látek a chápání života, zdraví a nemoci. Život byl v jeho pojetí především chemickým procesem, lidský organismus jakousi chemickou laboratoří a proto i procesy v něm se odehrávající, např. nemoc a její projevy, ovlivnitelné chemickými látkami. Alchymickou praxi proto zaměřil k vyhledávání a výrobě anorganických chemických léčiv. Položil tak základy novému směru v medicíně a farmacii, tzv. iatrochemii, resp. chemiatrii a tím i novým vědám lékařské a farmaceutické chemii (farmakochemii). Do souboru materia medica, v němž od pradávna vládla rostlinná a živočišná léčiva a jen v malé míře se vyskytovala i minerální či chemická, vřadil Paracelsus a jeho následovníci chemickými pochody získávaná anorganika.

V důsledku toho se lékárníci museli naučit vyrábět jako nová léčiva soli arsenu, olova, antimonu, rtuti, železa, zlata, mědi, vizmutu, zinku aj. Museli k tomu přizpůsobit i své laboratoře (vybavení takové laboratoře možno vidět v Lékárenském muzeu v Heidelberku). Extrakčními metodami, které Paracelsus považoval za metody chemické, vyráběli též hojně elixíry, kvintesence, tinktury a extrakta, tedy tzv. přípravky spagyrické (=chemické). Tento termín vyplynul z Paracelsovy představy, že látky obsahují pro určitou nemoc specificky účinné "arcanum" (arca=tajemství). Umění vyrobit léčivo či léčivý přípravek obsahující takové arkánum nazýval "ars spagyrica" (z řec. spao=rozděluji, ageiro= spojuji), tj. umění chemického rozkladu a nové syntézy. Paracelsus sám neodmítal osvědčené staré přípravky. Z jeho vlastních předpisů proslul Elixir proprietatis složený z aloe, myrhy a šafránu. Velmi užívána byla jeho náplast, kterou podle obsažených léčiv: oppopanaxu a bdelia, nazval Opodeldoc.

Paracelsovská chemiatrie se ovšem prosazovala v širší evropské praxi až od začátků 17. století, u nás asi v jeho polovině. Průkopníkem chemiatrie byl lékař a chemiatrik Oswald Croll. Jeho knihu "Basilica chemica" (1609) je možno považovat za prvou učebnici chemiatrie. Chemiatrie přinesla zjednodušení lékařských předpisů a poznamenala je, podobně jako lékopisy (Pharmacopoea Augustana 1613 jako prvá zařadila chemiatrické přípravky), sazby léčiv i štítky lékárenských stojatek, nejen novým chemickým obsahem, ale i kouzlem původem alchymických značek.

Doba chemiatrie (1600-1670) a jejího doznívání (1670-1800) je nejen érou nástupu nových léčiv, ale zároveň zlatým věkem lékárenství. V lékárnách vystoupila do popředí výrobní činnost, chemická preparativní výroba přinesla lékárníkům chemické znalosti, jimiž pak někteří přispívali k rozvoji chemie jak bádáním v lékárnách, jejichž laboratoře se změnily v nejlépe vybavená chemická pracoviště své doby, tak i jako učitele na školách. Herbářová, praktická lékařsko-lékárnická botanika, dostala v renesanci rovněž nové podněty směrované k vývoji botaniky jako samostatné vědy. U nás učinil takový krok A. Zalužanský svým spisem "Methodi herbariae libri tres" (1592), v němž cíleně odděloval botaniku od lékařství.

Každý nový poznatek o lidském těle, o přírodě se odrazil dříve či později i ve farmaceutické práci a přispíval k posílení její odborné a vědecké úrovně. Nové anatomické poznatky (1543 A. Vesal), ve fyziologii poznání krevního oběhu (malého - 1553 M. Servet, 1559 R. Colombo, velkého - 1628 W. Harvey, kapilárního - 1661 M. Malphigi) vytvořily předpoklady ke zkoušení transfúze krve (1666 u zvířete R. Lower, 1667 u člověka J.B. Denis, P. Emmerson) a injekce (1665 J. Elsholtz) a jejich trvalému zavedení do praxe po objevech mikroorganismů jako původců chorob (1861, 1877 L. Pasteur), metod asepse , antisepse a sterilizace (1847-1877), objevení krevních skupin (1901 K. Landsteiner, 1907 J. Janský) a metod konzervace krve (1926), vynálezu moderní injekční stříkačky (1853 Ch.G. Pravaz), skleněné ampule (1885/86 lékárníci St. Limousin - Paříž, A. V. Poehl - Petrohrad, L- Friedländer - Berlín) i k zavádění nitrožilní infúze (po 1850). Při těchto objevech hrál svou roli i mikroskop (1590 Z. Jansen), který umožnil poznání rostlinné i živočišné buňky a dalších přírodních objektů (1665 R. Hooke, 1668 A. van Leeuwenhoek).

Od začátku 17. století do konce 18. století se vědečtí pracovníci různých zemí sdružovali do vědeckých společností a akademií. Nejstarší byla od 1603 Academia dei Lincei v Římě. Učená společnost v Praze vznikala 1773/74.

Přínosem pro rozvoj chemie jako samostatné přírodní vědy bylo vytvoření pojmů kyselina, zásada a sůl i pojmu prvek (1661 R. Boyle). Již od 17.století se do objevné i teoretické práce v chemii zapojovali i lékárníci. Patřil k nim např. amsterodamský lékárník J. R. Glauber (1604-1670), autor asi 40 knih, který propracoval techniku výroby velkých množství minerálních kyselin, jejichž solí využil i jako léčiv, např. síranu sodného, známého jako projímavá Sal mirabile Glauberi. Stal se průkopníkem moderní průmyslové výroby chemických léčiv.

Jiný vyučený lékárník a alchymista J. Fr. Böttger objevil 1707-1710 místo zlata výrobu porcelánu. Zlato pak přinášela porcelánka v Míšni. Stojatky z porcelánu se v našich lékárnách objevily, jak se zdá, nejprve 1795 v lékárně "U milosrdného samaritána" Christiana Polykarpa Friedricha Erxlebena v Lanškrouně a teprve po 1820, v hodnotném výtvarném provedení, se v lékárenských repositoriích usídlily trvaleji. Je možné je vidět v expozici Českého farmaceutického muzea v Kuksu.

Ve Francii královský lékárník a profesor v pařížské Jardin royal des Plantes N. Le Febvre napsal učebnici chemie "Traité de la Chymie" (1660), hodně překládanou a užívanou v Evropě. Le Febvre je jedním ze zakladatelů moderní fytochemie, extrakčními metodami analyzoval léčivé rostliny. Podobně lékárník a později i lékař N. Lémery, profesor chemie, člen Akademie věd, napsal učebnici chemie (1675) užívanou v řadě překladů a vydání až do pol. 18. století. Podal tu i tabulku dávkování léčiv. Pro lékárenskou praxi napsal pojednání o simpliciích, tj. léčivech (1697) a universální lékopis (1697). L. N. Vauquelin, lékárník a lékař, profesor chemie lékařské fakulty v Paříži, člen Akademie věd, objevil chrom (1798), nikotin (1811), lecithin (1811) a další látky. Ve výčtu bychom mohli pokračovat dalšími jmény. K pokroku chemie přispěla i spekulativní flogistonová teorie lékařů J. J. Bechera a G. E. Stahla, jejímž překonáním, především kvantitativním měřením chemických reakcí A. Lavoisierem (1743-1794), započala cesta chemie k moderní vědě, k vědeckému chemickému názvosloví látek, včetně chemických léčiv. Nové chemické názvosloví zavedl do naší farmacie Rakouský provinciální lékopis 1794. Byl v tom jedním z prvních v Evropě.

Na kvalitě i úrovni znalostí farmaceutů u nás měly svůj podíl povinné zkoušky lékárníků na lékařské fakultě v Praze, od 1652 byli zkoušeni pražští a později i lékárníci z ostatních českých měst. Na Moravě a ve Slezsku se zkoušky konaly od 1752 před zemskými zdravotními komisemi, od 1770 všichni museli ke zkoušce na některé lékařské fakultě v monarchii. Od 70.let se začalo formovat pravidelné studium farmacie. Znalosti mohli lékárníci získávat i z učebnic farmacie, v knihovnách našich lékáren byli zastoupeni hlavně jejich autoři němečtí. R. 1780 začal vycházet ve Výmaru časopis "Almanach oder Taschenbuch für Scheidekünstler und Apotheker" (Almanach či zápisník pro lučebníky a lékárníky), od 1793 vydával J.B. Trommsdorff "Journal der Pharmazie für Ärzte und Apotheker". Později následovaly další časopisy. V Rakousku se objevil prvý samostatný farmaceutický, periodicky vycházející časopis "Österreichische Zeitschrift für Pharmazie" až r. 1843.

Vybočili jsme poněkud z chronologického rámce naších kapitol, abychom upozornili na vnitřní vývoj farmaceutické funkce v údobí od renesance do osvícenství, a to od empirické lékárenské praxe k vědě, od řemeslné výchovy adeptů k počátkům vysokoškolského studia. Na vývoj, který dozrával během 19. století a pokračuje do dneška. Chtěli jsme upozornit na souvislost vědeckého poznávání přírody a člověka a technického pokroku s vývojem farmacie. Zachytili jsme tu i první projevy diferenciace farmaceutické funkce, její inklinaci do oblasti výzkumu a vědy a do vysokého školství. Bylo dáno politickým i hospodářským vývojem, že k tomuto směrování přispívali více západoevropští lékárníci, než naši domácí kolegové.

» OBRÁZKY K PŘÍSPĚVKU
Kliknutím obrázek zvětšíteKliknutím obrázek zvětšíte

Hledáte opravdu PRESTIŽNÍ dárek pro Vašeho obchodního partnera?

Neotřelý a prestižní dárek z Českého farmaceutického muzea!

Exkluzivní dřevěná dóza opatřená 23-karátovým zlacením

Nákupem v internetovém obchodě Českého farmaceutického muzea získáte nejen překrásné repliky originálních stojatek z Kuksu, ale zároveň podpoříte další rozvoj této největší lékárnické expozice v Evropě.

apaPODCAST

Podcastový tip

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Prof. RNDr. PhMr. Vladim...

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
05.07.2011

Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

Pozvánka na sezónu 2011 ...

Mgr. Ladislava Valášková...
28.03.2011

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Počátky lékárenství v če...

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
19.05.2008

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Prof. RNDr. PhMr. Vladim...

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
15.07.2011

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Povinné organizace lékár...

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
18.01.2009

Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

Noc muzeí a novinky Česk...

Mgr. Ladislava Valášková...
24.05.2015

Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

Vánoční trhy na Kuksu a ...

Mgr. Ladislava Valášková...
01.12.2009

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Lékárnické studium

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
26.08.2008

Mgr. Ladislava Valášková, Ph.D.

Vánoční trhy na Kuksu a ...

Mgr. Ladislava Valášková...
21.11.2011

Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc.

Rozvoj lékáren v 17. sto...

Doc. RNDr. PhMr. Václav ...
30.07.2008

Artist page APATYKÁŘ® v iTunes [nové okno]
ISSN 1214-0252 | Copyright © 2000-2017, PharmDr. Martin Dočkal | Apatykář® je registrovaná ochranná známka
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Prohlášení vydavatele, cookies | Přístupný web | Mobilní verze | Pomoc a nápověda | W3C-HTML 4.01, W3C-CSS, FEEDValidator, W3C-WAI - AAA, Cynthia Tested
Tyto internetové stránky odpovídají normě HONcode pro důvěryhodné zdravotnické informace: ověřit.